Přeskočit na obsah

Postabortivní syndrom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Postabortivní syndrom (PAS) je souhrnný název pro psychické příznaky a obtíže, které se mohou dostavit po prodělaném potratu u části žen, ať už po potratu samovolném či uměle vyvolaném[1] (v druhém případě se používá též pojem postinterrupční syndrom, PIS). Podle Mezinárodní klasifikace nemocí není postabortivní syndrom uznán jako samostatná diagnóza. Někteří psychologové však soudí, že se jedná o specifickou formu posttraumatické stresové poruchy.

Vznik teorie

[editovat | editovat zdroj]

Myšlenka, že by potraty měly mít negativní psychologický dopad, byla široce podporována v 70. letech Centry pro krizové těhotenství (Crisis Pregnancy Centers, CPCs) a termín postabortivní syndrom, používán odpůrci potratů, zahrnoval jakékoli negativní emoční reakce přisouzené potratu.[2][3][4][5]

PAS a interrupce

[editovat | editovat zdroj]

Pojem postabortivní (postinterrupční) syndrom je značně kontroverzní a hraje významnou roli ve sporu o interrupce. Zatímco odpůrci interrupcí z řad pro-life hnutí mají tendenci klást na něj velký důraz a s poukazy na něj odrazovat ženy od podstoupení tohoto zákroku, zastánci práva na interrupci v souvislosti s pojmem PAS většinou popírají, že by existoval (či existoval ve významné míře), či se jej snaží vysvětlit čistě jako pocit viny vnucený ženě k interrupci nepřátelským okolím.[6][7]

Je značně obtížné zkoumat existenci postinterrupčního syndromu (resp. podíl žen podstoupivších interrupci, které jím byly zasaženy), neboť jeho příznaky jsou z velké části shodné s příznaky ostatních PTSP a stejně jako u nich si dotčená osoba nemusí být vědoma původu svých obtíží. Navíc podle psychologů pracujících s ženami trpícími po potratech problémy nemusí ženy vůbec přijít bezprostředně, ale mnohem později (např. po mnoha letech po potratu).[8]

Studií zabývajících se touto problematikou zatím není mnoho, nejsou příliš průkazné, empirické a docházejí k protichůdným výsledkům. Studie tvrdící, že PAS existuje jsou kritizovány pro mnohé chyby.[9] Mnohé studie a články také popisují PAS jako mýtus vymyšlený americkým pro-life hnutím, jako prostředek pro boj s právem žen na interrupci.[10][11][4] Podle studie pracovníků Univerzity Johnse Hopkinse z Baltimoru není PAS (či přesněji PIS) významným problémem.[12] Naproti tomu k opačnému výsledku došla Anne Nordal Broen,[13], jejíž práce navíc ukazuje na určité zásadní rozdíly mezi klasickým PAS a PIS (např. v opožděnosti příchodu potíží v případě PIS).[14]

Zdá se, že ve významné míře se syndromy spojené s PAS projevují pouze u malé části žen podstoupivších interrupci. Mohou však u nich nabývat velmi drastických podob a dovést postiženou až k myšlence na sebevraždu.[1]

Existence postabortivního syndromu

[editovat | editovat zdroj]

Z analýzy publikovaných studií pokoušejících se systematicky analyzovat výskyt postabortivního syndromu vyplývá, že postabortivní syndrom v takové podobě, v jaké je popisován, neexistuje. Z toho důvodu tuto jednotku neuznávají jako existující nemoc četné významné odborné organizace.[15][16] Postabortivní syndrom není uveden v klasifikačních seznamech DSM IV[17] ani MKN 10.[18] Naopak v mainstreamové medicínské komunitě, a také mezi pro-choice aktivisty, panuje přesvědčení, že tvrzení o existenci postabortivního syndromu je především taktický nástroj protipotratových aktivistů.[19][20][21][22]

Systematický přehled publikovaný v roce 2008 konstatuje, že v dlouhodobém měřítku není rozdíl v duševním zdraví žen, které podstoupily umělý potrat, a žen z adekvátní kontrolní skupiny, tedy žen, které neplánované těhotenství neukončily indukovaným potratem.[23] Některé studie skutečně poukazovaly na korelaci mezi potratem a psychickými problémy, ale tyto studie byly obvykle metodologicky špatně provedené a selhávaly v podchycení významných zavádějících faktorů.[24][25] Kvalitnější studie naproti tomu konzistentně dochází k závěrům, že samotná interrupce nemá žádný přímý vztah s možnými postabortivními psychickými problémy.[23] Ty mohou být podle těchto studií vyvolány již dříve existujícími duševními potížemi a sociálními okolnostmi.[25] Riziko vzniku těchto problémů mohou zvyšovat mnohé vnější faktory jako je například emocionální fixace na těhotenství, chybějící podpora, konzervativní postoje vedoucí k pochybnostem o správnosti interrupce a další.[26][27]

I významné odborné skupiny konzistentně tvrdí, že potrat nepůsobí negativně na duševní zdraví. Americká psychologická asociace v roce 2008 po kritickém přehledu vědeckých publikací zabývajících se vztahem potratů a duševního zdraví konstatovala, že riziko problému s duševním zdravím u dospělé ženy po jediném indukovaném potratu v prvním trimestru není větší než riziko duševních problémů po donošení nechtěného těhotenství. Potrat může současně vyvolávat stres i vést ke zmírnění stresu, Americká psychologická asociace proto odmítá myšlenku, že by byl potrat „inherentně traumatický“. Pokud došlo k manifestaci duševní poruchy v souvislosti s potratem, jde podle Americké psychologické asociace pravděpodobně o projev již před potratem existujících rizikových faktorů. Protože tyto i jiné rizikové faktory mohou predisponovat i k rozvoji závažnější psychopatologie po porodu, vyšší podíl duševních problémů u rodiček s potratem v anamnéze je vysvětlitelné spíše působením faktorů na potratu nezávislých. Co se týče mnohočetných potratů, panel expertů Americké psychologické asociace konstatoval nekonzistentnost publikovaných výsledků. Navíc je zřejmé, že faktory predisponující ženu k opakovaným nechtěným těhotenstvím mohou predisponovat i k rozvoji duševních poruch a onemocnění. Proto v případě opakovaných potratů nebyl stanoven jasný závěr.[24][28][29]

Systematický přehled britské Royal College of Psychiastrists zveřejněný v roce 2011 konstatuje, že nechtěné těhotenství může zvyšovat riziko psychických obtíží, ale riziko není ovlivněno tím, zda se žena rozhodne pro potrat, nebo pro donošení.[30]

Některé ženy skutečně prožívají po indukovaném potratu (interrupci) negativní emoce. Podíl takových žen je ale stejný jako u žen, které potratily přirozeně, nechtěně.[31][32]

Symptomy podle zastánkyň teorie

[editovat | editovat zdroj]

Salazarová a Freedová považují PAS za specifickou formu posttraumatické stresové poruchy (PTSP). Ve své knize Čas k uzdravení PAS popisují jednak běžnými obecnými symptomy PTSP, jako jsou např. deprese, zvýšená konzumace alkoholu a drog, návaly úzkosti a zlosti, noční můry, psychotické stavy, poruchy sociálního chování a podobně, jednak má i specifičtější projevy. Mezi ty patří např. „výroční syndrom“, strach z neplodnosti či nadměrná touha znovu otěhotnět, vyhýbání se specifickým situacím a podnětům a úzkost z nich (těhotné ženy, malé děti, gynekologická vyšetření), poruchy příjmu potravy, problémy ve vztahu k vlastním dětem, psychosexuální poruchy či náhlé nekontrolované výbuchy pláče.[33]

Rizikové skupiny

[editovat | editovat zdroj]

Psychologové pracující s ženami postiženými PAS charakterizují určité skupiny žen, u nichž lze očekávat výskyt postinterrupčního syndromu s vyšší pravděpodobnostní. Jde především o ženy, které:

  • podstoupily interrupci ve velmi mladém věku,[34]
  • podstoupily interrupci v pozdní fázi těhotenství,[35]
  • v době podstoupení interrupce už měly děti,[36]
  • byly k interrupci dotlačeny svým okolím[37]
  • nebo ženy, jejichž výchova, osobní postoje či postoje okolí vedou k pochybnostem o správnosti interrupce.[38]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b http://zdravi.idnes.cz/deti.asp?c=A080410_120835_zdravi_deti_bad
  2. ↑ BAZELON, Emily. Is There a Post-Abortion Syndrome?. The New York Times. 2007-01-21. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  3. ↑ "Research and Destroy" by Chris Mooney. web.archive.org [online]. 2008-04-04 [cit. 2019-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. ↑ a b ScienceDirect. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ KRANISH, Michael. Science in support of a cause: the new research. Boston.com. 2005-07-31. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. 
  6. ↑ např. Henry David, viz http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=7653&id=5 Archivováno 26. 9. 2008 na Wayback Machine.
  7. ↑ RUBIN, Lisa; RUSSO, Nancy Felipe. Abortion and Mental Health. Women & Therapy. 2004-03-03, roč. 27, čís. 3–4, s. 69–90. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 0270-3149. DOI 10.1300/J015v27n03_06. 
  8. ↑ Lucy Freedová, Penny Y. Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4
  9. ↑ ROBINSON, Gail Erlick; STOTLAND, Nada L.; RUSSO, Nancy Felipe. Is There an “Abortion Trauma Syndrome”? Critiquing the Evidence. Harvard Review of Psychiatry. 2009-01-01, roč. 17, čís. 4, s. 268–290. PMID: 19637075. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 1067-3229. DOI 10.1080/10673220903149119. PMID 19637075. 
  10. ↑ STOTLAND, Nada L. The Myth of the Abortion Trauma Syndrome. JAMA. 1992-10-21, roč. 268, čís. 15, s. 2078–2079. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 0098-7484. DOI 10.1001/jama.1992.03490150130038. (anglicky) 
  11. ↑ DADLEZ, E. M.; ANDREWS, William L. Post-Abortion Syndrome: Creating an Affliction. Bioethics. 2010, roč. 24, čís. 9, s. 445–452. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 1467-8519. DOI 10.1111/j.1467-8519.2009.01739.x. (anglicky) 
  12. ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/veda/pro-souvislost-interrupce-s-depresi-pry-neexistuji-dukazy_94028.html
  13. ↑ Archivovaná kopie. rodina.dama.cz [online]. [cit. 2009-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-01. 
  14. ↑ http://www.curehunter.com/public/pubmed16343341.do
  15. ↑ Cohen, Susan A. Abortion and Mental Health: Myths and Realities [online]. Guttmacher Institute, 2006 [cit. 2014-11-04]. Dostupné online. 
  16. ↑ Q&A: Abortion and mental health [online]. August 2008 [cit. 2014-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-24. 
  17. ↑ American Psychiatric Association (2000). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fourth Edition: DSM-IV-TR. American Psychiatric Pub. ISBN 978-0-89042-025-6.
  18. ↑ ICD-10 Version:2016 [online]. Dostupné online. 
  19. ↑ BAZELON, Emily. Is There a Post-Abortion Syndrome?. New York Times Magazine. 21 January 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 24, 2009. 
  20. ↑ Stotland NL. Abortion and psychiatric practice. J Psychiatr Pract. 2003, s. 139–49. DOI 10.1097/00131746-200303000-00005. PMID 15985924.  "Currently, there are active attempts to convince the public and women considering abortion that abortion frequently has negative psychiatric consequences. This assertion is not borne out by the literature: the vast majority of women tolerate abortion without psychiatric sequelae."
  21. ↑ MOONEY, Chris. Research and Destroy: How the religious right promotes its own 'experts' to combat mainstream science. Washington Monthly. October 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 4 April 2008. 
  22. ↑ Stotland NL. The myth of the abortion trauma syndrome. JAMA. October 1992, s. 2078–9. DOI 10.1001/jama.268.15.2078. PMID 1404747. 
  23. ↑ a b Charles VE, Polis CB, Sridhara SK, Blum RW. Abortion and long-term mental health outcomes: a systematic review of the evidence. Contraception. 2008, s. 436–50. DOI 10.1016/j.contraception.2008.07.005. PMID 19014789. 
  24. ↑ a b MAJOR, B; APPELBAUM, M; BECKMAN, L; DUTTON, MA; RUSSO, NF; WEST, C. Report of the APA Task Force on Mental Health and Abortion. Washington, DC: American Psychological Association, 2008. Dostupné online. S. 4–5, 11–12. 
  25. ↑ a b HORVATH, S; SCHREIBER, CA. Unintended Pregnancy, Induced Abortion, and Mental Health.. Current Psychiatry Reports. 14 September 2017, s. 77. DOI 10.1007/s11920-017-0832-4. PMID 28905259. 
  26. ↑ DENNIS, CL; DOWSWELL, T. Psychosocial and psychological interventions for preventing postpartum depression.. The Cochrane Database of Systematic Reviews. 28 February 2013, s. CD001134. DOI 10.1002/14651858.CD001134.pub3. PMID 23450532.  Šablona:Open access TRIVEDI, D. Cochrane Review Summary: psychosocial and psychological interventions for preventing postpartum depression.. Primary Health Care Research & Development. July 2014, s. 231–3. DOI 10.1017/S1463423614000206. PMID 24825395.  Šablona:Open access
  27. ↑ GRIGORIADIS, S; VONDERPORTEN, EH; MAMISASHVILI, L; TOMLINSON, G; DENNIS, CL; KOREN, G; STEINER, M. The impact of maternal depression during pregnancy on perinatal outcomes: a systematic review and meta-analysis.. The Journal of Clinical Psychiatry. April 2013, s. e321–41. DOI 10.4088/JCP.12r07968. PMID 23656857. 
  28. ↑ CAREY, Benedict. Abortion Does Not Cause Mental Illness, Panel Says. New York Times. 2008-08-12. Dostupné online [cit. 2008-08-12]. 
  29. ↑ MAJOR, Brenda; APPELBAUM, Mark; BECKMAN, Linda; DUTTON, Mary Ann; RUSSO, Nancy Felipe; WEST, Carolyn. Abortion and mental health: Evaluating the evidence. American Psychologist. 2009, s. 863–890. DOI 10.1037/a0017497. PMID 19968372. 
  30. ↑ Induced Abortion and Mental Health: A systematic review of the evidence [online]. National Collaborating Centre for Mental Health, December 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2012. 
  31. ↑ KELLY, Kimberly. The spread of 'Post Abortion Syndrome' as social diagnosis. Social Science & Medicine. February 2014, s. 18–25. DOI 10.1016/j.socscimed.2013.11.030. PMID 24565137. 
  32. ↑ KRANISH, Michael. Science in support of a cause: the new research. Boston Globe. 2005-07-31. Dostupné online [cit. 2007-11-27]. 
  33. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 19-20)
  34. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 21)
  35. ↑ 2. a 3. třetina těhotenství; Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 22)
  36. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 22-23)
  37. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23)
  38. ↑ Lucy Freedová, Penny Y.Salazarová: Čas k uzdravení, Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4 (str. 23-24)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lucy Freedová, Penny Y. Salazarová: Čas k uzdravení (Naděje a pomoc při překonávání postabortivního syndromu), Praha 2008, ISBN 978-80-86949-44-4

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Postabortivní_syndrom&oldid=23228209“